Jen ať plocha běží na té integrované, žádné zatěžování CPU ti nehrozí. Sice je společně s GPU namalovaný na jednom kusu šutru, ale jinak jsou to nezávislé jednotky:
Problém s grafickou kartou je ten, že sežere obrovské množství dat. Grafárna může být připojená buď na univerzální sběrnici, čímž brzdí ostatní periférie počítače, a nebo na speciální (AGP), jenže to zase musí mít extra čipset a strašně to komplikuje a zdražuje základní desku, protože je potřeba stovek spojů navíc. A ještě k tomu tohle všechno žere spoustu proudu, čili zvyšuje spotřebu elektrické energie, což je zrovna u notebooku dost nepříjemné.
Takže se začaly dělat méně výkonné grafické čipy, menší a úspornější než klasické, a ty nakonec bylo možné umístit do jednoho čipu společně s procesorem (nakonec ani to není žádní novinka, jednočipové mikropočítače kompletně v jednom integrovaném obvodu se začaly vyrábět už v sedmdesátých letech). Díky tomu jsou veškeré spoje provedené přímo na čipu, a základní deska může být menší a jednodušší, tím pádem levnější. Také se ušetří pár desítek až stovek milionů tranzistorů na té bižuterii okolo, což se projeví na spotřebě (pamatuji doby kdy jich celý počítač měl jenom pár desítek tisíc!).
Jenže ta integrovaná karta je úsporná a málo výkonná, zatímco na dnešní hry je potřeba mnohem víc. Proto máš v počítači ještě tu druhou, která ja na běžnou práci úplně zbytečná, a jenom by zrychlovala vybíjení baterie. Takže záleží co s tím počítačem děláš, pokud jsi někde na cestách a píšeš, potřebuješ co největší výdrž baterie, což ti zajistí integrovaná grafika. Pokud sedíš doma u zásuvky a paříš, přepneš se na tu výkonnou, a jedeš co se dá.
