Terminál nebo též příkazový řádek asi zná každý, ale pracovat v něm má odvahu jen hrstka odvážných. Odborně se mu říká textové prostředí (proč?, hned pochopíte) Bylo to vůbec první prostředí, které bylo na počítačích dostupné. Pak ale Apple/Xerox přišel s rozhraním grafickým a to už bylo něco přítulnějšího pro běžného uživatele a zůstává dodnes.
Proč to je zrovna textové rozhraní?
V dobách dřívějších kdy počítače na tom výkonově stejně jako dnešní kalkulačky bylo nejjednodušší vypsat pár znaků, než nějaký Aero. Počítače mohly komunikovat s uživatelem pouze textem, proto textové rozhraní.
Terminál
Kdo vládne terminálu, vládne Linuxu. Takže v Linuxu je umět napsat příkaz do terminálu docela vhodné, protože pokud bude mít nějaký problém, tak přes terminál většinou zjistíte o co jde
Terminál se spustí na Gnome rozhraních přes ctrl+alt+t, popř. zapsáním přes alt+f2 "gnome-terminal" nebo do menu napište "terminál" a něco to najde
. Co je ovšem zajímavé, že to je emulátor terminálu. Do pravého terminálu se dostanete přes ctrl+alt+f1 až f6 - pokaždé do jiného (obdoba virt. ploch) a stiskem ctrl+alt+f7 zpátky na graf. prostředí. Budu se zabývat pouze tím emulátorem, protože ten je pro začátečníka nejvhodnější.Standardizace
Veškeré příkazy a jejich budu vkládat do tagu code. Na začátek normální stav terminálu:
Kód: Vybrat vše
domitea@pchelp ~ $ _A vysvětlení:
domitea - Jméno uživatele
pchelp - Jméno PC
~ (vlnovka) - Speciální znak pro domovský adresář neboli /home
$ - V tomto případě znamená, že jste "normální" uživatel. Pokud by tam byl # tak jste přihlášeni jako root
_ označuje místo toho blikajícího, neboli kurzoru.
Pro moji lenost a jaksi už to je pomalu standardem tento řádek budu psát pouze v této podobě:
Kód: Vybrat vše
$Tento styl psaní příkazů má na fórech a diskuzích dlouholetou tradici. Neznamená to ale, že máte příkaz opisovat i s $, je to pouhé rozlišení od ostatního
Jak se to používá?
Terminál se ovládá jednoduše. Napíšete příkaz, stisknete Enter a ono to něco provede
Například příkaz whoami vrací aktuální jméno uživatele, takže pokud napíšete:
Kód: Vybrat vše
$ whoamiVrátí vám (když se uživatel jmenuje domitea):
Kód: Vybrat vše
domiteaPodobně je na tom příkaz date, který se píše:
Kód: Vybrat vše
$ dateto co vám vrátí si už nechám pro sebe
Příkaz není jen jedno slovo!
Ač se to nezdá, tak pravá síla terminálu je v parametrech. Parametry většinou říkají programu co a jak má udělat, samozřejmě se dají cyklit za sebou. Příklad: takhle vypadá můj příkaz na kompilaci zdrojáku přes gcc
Kód: Vybrat vše
gcc -Wall -pedantic file.c -o file -lmSíla co? Ale tohle je jen primitivní příkaz!
Naštěstí si člověk nemusí pamatovat všechny parametry a přepínače všech programů co zná. Existuje jeden velice dobrý prográmek jménem man, což je zkratka pro a světe div se manual
. Základní syntaxe, která vám bude stačit je:Kód: Vybrat vše
$ man nazevprogramukde dosadíte pouze název programu. Dokumentace je sice v AJ, ale dá se to celkem v pohodě pochopit.
Příkady:
Pokud chtít zjistit, jak se ovládá man, napíšu pouze:
Kód: Vybrat vše
$ man mannebo jak se pracuje s date?
Kód: Vybrat vše
$ man dateMan je dokonce tak daleko, že pokud si nevím rady s for cyklem v Céčku, klidně se na něj obrátím:
Kód: Vybrat vše
$ man fora výsledek mám rychleji, než na googlu
Nepište zbytečně moc
V terminálu je spuštěný stále jeden prográmek, jmenuje se Bash. Co ale umí? Doplňuje názvy (+ provádí skripty)! Jak to funguje?
Vím třeba, že mám použít jeden příkaz, který začíná na ma a je pro nápovědu (Jaký to je?
)Takže napíšu do terminálu ma:
Kód: Vybrat vše
$ maa stisknu TAB (Tabulátor - klávesa nad CAPS LOCKEM), ale nic se nestane, tak ho stisknem ještě jednou (celkem tedy 2x) a ono to něco vypíše:
Kód: Vybrat vše
macptopbm mail-unlock man mapfile
mahjongg make mandb mapscrn
mail-lock make-ssl-cert manhole mattrib
mail-touchlock mako-render manpath mawkCo to ale je? Příkazy. Přesněji příkazy začínající na ma. Náš program je pro potřeby zadání ten třetí, neboli man
Takové doplňování je celkem na nic, ovšem pokud zadáte dostatečný počet písmen, který je unikátní pro daný příkaz, tak se vám sám doplní. Příklad může být ifconfig, kde zadáme pouze ifc a dáme TAB. Zbytek se už jen doplní
Co je ale důležité, tak doplňování funguje i na názvy složek a souborů, stačí zadat pouze potřebný počet písmen, když se nepodaří, vypíše odpovídající položky
To je zatím vše, dále už bude něco záživnějšího
